Mikroplasty nacházíme stále častěji. Máme se jich obávat?

Je známo, že plasty jsou velmi stálé a odolné. To je na jednu stranu velká výhoda a důvod, proč jsou tak široce používaným materiálem. Když se stanou odpadem, změní se tato jejich vlastnost ve velkou nevýhodu: nepodléhají rozkladu, takže v prostředí přetrvávají velmi dlouho. Společným působením povětrnostních podmínek, deště a vlhkosti, větru, UV záření a dalších vlivů přece jen pomalu degradují. Nemění se chemicky, ale pomalu se rozpadají na stále menší a menší kousky, až z nich vzniknou mikroplasty - částice o velikosti od jednoho mikrometru až po 5 milimetrů. Problémem mikroplastů je jejich velikost. Jsou pro nás neviditelné a dostávají se nekontrolovaně do životního prostředí, do řek a oceánů, a také do potravinových řetězců, na jejichž konci je člověk. A v poslední době se jich nachází v životním prostředí stále více.

Jejich velkým zdrojem jsou jednorázové plastové předměty (obaly, příbory a talíře, brčka, ale také cigaretové nedopalky). Použijeme je a hned zahodíme, často bohužel mimo správný kontejner. Hodně mikroplastů vzniká při automobilovém provozu z otěru pneumatik, uvolňují se také při praní oděvů z plastových vláken. Relativně velkým zdrojem jsou výrobky, do nichž se mikroplasty přidávají záměrně. Najdeme je v zubních pastách a peelingových přípravcích, přidávají se do kosmetických přípravků, protože je dělají krémovější, a do speciálních krémů, které vyplňují vrásky.

Mikroplasty jsou všude

Na problém mikroplastů v životním prostředí mezi prvními upozornili mořští biologové, zkoumající tak zvanou Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu. V ní je velký podíl jednorázových plastových výrobků, ale také sítí z rybářských lodí. Vlivem slunce, vlhkosti a UV záření se pomalu rozpadají na mikroplasty. Vědci zjistili, že korýši, ryby i vodní ptáci je nedokáží rozlišit od své běžné potravy. Mikroplastům zde začíná cesta do potravního řetězce vyšších živočichů, včetně člověka.

Postupně se začala objevovat řada studii, které nacházely mikroplasty prakticky všude. Skupina vědců z univerzity v čínském Šan-tungu například našla mikročástice polyethylentereftalátu (PET), polypropylenu, polyethylenu a polystyrenu ve vodě z mraků odebraných na vrcholu hory Tchaj-šan.

Studie univerzity v Plymouthu zjistila, že ve vodě z jedné vyprané pračky je až 700 tisíc umělých vláken, které projdou čistírnou odpadních vod do řeky. Valná část těchto mikroskopických částic se zachytí v čistírnách odpadních vod – podle zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) je to až 90 procent. Zcela však z vody odstranit nelze, což dokládá studie Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR, zveřejněná nedávno v časopise Science of the Total Environment. Vědci nalezli v pitné vodě částice PET, polypropylenu a polyethylenu, pocházející z praní prádla, peelingových mýdel a čisticích prostředků. I po úpravě zůstalo v litru pitné vody 300 až 900 částic mikroplastů.

Zjevně jsou již mikroplasty všude: tým složený z lékařů Fakultní nemocnice Ostrava ve spolupráci s vědci z VŠB – Technické univerzity Ostrava zjistili, zřejmě jako první na světě, přítomnost mikroplastů i v plodové vodě či placentě.

Studií zaznamenávajících přítomnost mikroplastů je sice stále více, ale jasno nepřinášejí. Jde o problém rozpoznaný relativně nedávno, takže zatím není ujednocena ani definice, co to vlastně mikroplast je. Také nejsou nastaveny standardní metody pro stanovení obsahu mikroplastů, ani způsob odběru vzorků, který je pro porovnatelnost výsledků zásadní. Výsledky jednotlivých vědeckých studií lze proto jen obtížně porovnávat. Navíc, dojdeme-li k částicích opravdu velmi malým, o velikosti menší než jeden mikrometr, jde už laboratorně velmi těžko rozpoznat, zda jde o plast nebo např. zrnko prachu. To také snižuje prokazatelnost výsledků.

Zdroje mikroplastů v přírodním prostředí Zdroj obr: Ústav pro hydrodynamiku Akademie věd ČR

Zdravotní nebezpečí

Máme se tedy obávat zdravotních důsledků přítomnosti mikroplastů v přírodním prostředí i našich tělech? Tento výzkum je také na počátku. Člověk může přijímat mikroplasty v zásadě dvěma cestami. První z nich je v jídle a pití, v nichž se mikroplasty vyskytují jako cizorodé těleso. Jenže člověk denně pozře miliardy nejrůznějších anorganických částic, které jsou přirozenou součástí našeho prostředí, aniž by byly známy nějaké negativní zdravotní účinky. Jde o mikroskopické částice křemičitanů či jiných hornin apod. ve formě prachu, ale také látky, běžně přidávané do potravin (protispékavé přísady).

Organické mikroplasty představují jen nepatrný zlomek tohoto množství. Naprostá většina těchto částic projde zažívacím traktem a opustí tělo přirozenou cestou. Navíc jsou inertní, takže se nepředpokládá, že by v těle nějakým způsobem degradovaly. Zatím také nebyl zveřejněn žádný důkaz, že se ve v těle někde hromadily. Dosud však nevíme, jaký je skutečný celkový příjem mikroplastů prostřednictví potravy, protože jejich přítomnost byla zatím zjišťována jen v některých potravinách (pitná voda, mořští živočichové, cukr nebo med). Závažnější pro lidské zdraví může být cesta vzduchem. Je známo, že pro lidské zdraví je poměrně problematické vdechování polétavého plachu, označovaného jako PM2,5 a PM1,0, tedy s částicemi o velikosti 2,5, resp. do 1,0 mikrometru. Tyto částice jsou tak malé, že unikají obranným mechanismům těla a proniknou až do nejmenších plicních sklípků, což má prokazatelně negativní účinky na zdraví (snížená kvalita plicních funkcí, vliv na kardiovaskulární systém). S polétavým prachem se tedy mohou dostat do plic i mikroplasty a chovají se stejně jako částice prachu.

Zdravotní rizika jsou v toto okamžiku spíše hypotetická, protože ještě nejsou přesně zjištěna. Samotný plast může obsahovat problematické látky, jako jsou zpomalovače hoření nebo ftaláty, které jsou do něj přidávány při výrobě. Jak části postupně zvětrávají, stává se jejich povrch drsnější a mohou se na nich nasorbovat nejrůznější látky, někdy i toxické. Částice se tak stane dopravním prostředkem, který je dopraví do těla. Zvažuje se i možnost, že na mikročásticích by mohly do těla vstoupit neznámé bakterie.

Předběžná opatrnost

Podle našeho současného stavu poznání se zdá, že mikročástice plastu vlastně nejsou velký problém - přinejmenším nemáme dostatek důkazů, že by byly nebezpečné. Vyskytují se však globálně a nezkoumali jsme ještě jejich dlouhodobé působení na životní prostředí i lidské zdraví. Navíc jejich množství raketově narůstá s produkcí odpadů i rozpadem těch plastů, kterou již v prostředí. Zpráva WHO varuje, že pokud bude plastů ve vodě přibývat stávajícím tempem, mikroplasty by v horizontu jednoho století mohly představovat všeobecné ohrožení vodních ekosystémů. Z těchto důvodů je na místě předběžná opatrnost , dokud nebudeme vědět více. Primárním cílem je proto omezit rostoucí míru plastového znečištění po celém světě.

Schéma transportu mikroplastů v životním prostředí Zdroj obr: Přírodovědecká fakulta Univerzity Hradec Králové, Petra Horáková: Analýza mikroplastových částic v balených nápojích, 2020

Omezení jednorázových plastů
Snížení množství plastů, které končí v životním prostředí, je i cílem nové evropské legislativy. Podle Evropské komise Evropané každoročně vygenerují 25 milionů tun plastového odpadu, ale k recyklaci se ho shromáždí méně než 30 procent. Po celém světě tvoří plasty 85 procent odpadků na plážích. Organizace Greenpeace tvrdí, že V EU se každoročně spotřebuje 46 miliard plastových lahví na nápoje, 36,4 miliardy plastových brček, 16 miliard plastových kelímků na kávu nebo 2,5 miliardy plastových nádob na potravin.

Směrnice o jednorázových plastech z roku 2019 proto omezuje užívání plastových výrobků na jedno použití, pro něž existují alternativy, jako jsou plastové talíře, brčka a příbory na jedno použití, tyčky k balónkům a vatové tyčinky, polystyrenové obaly na potraviny a hrnky na nápoje.

Nedopalky cigaret

Mezi odpady, kterých se týká nařízení k jednorázovým plastům, jsou zařazeny – možná trochu překvapivě – také nedopalky cigaret. I ony jsou totiž vyrobeny převážně z plastu a navíc jsou na nich přichyceny nejrůznější nebezpečné látky, vznikající při hoření tabáku. Podle Greenpeace se jich v Evropě spotřebuje ročně kolem 580 miliard. Velkou část z nich je odhozena do přírody, na chodníky nebo kamkoliv, kde se zrovna nacházejí kuřáci. Směrnice o jednorázových plastech požaduje, aby se jejich výrobci postarali o tom, aby jejich výrobky neznečišťovaly životní prostředí. Jde o princip tak zvané rozšířené odpovědnosti výrobce, který je již v Unii aplikován na řadu výrobků. Díky tomuto principu funguje například zpětný odběr vysloužilých elektrospotřebičů nebo tříděný sběr komunálního odpadu. Nedopalky recyklovat nelze, je však možné je lépe uklízet tam, kde jich vzniká velké množství. Na to bude nyní přispívat městům a obcím nový kolektivní systém Nevajgluj, a. s., založený výrobci. Podpoří také intenzivní osvětovou kampaň. Jejím cílem je, aby byli spotřebitelé informováni, že i nedopalky mohou negativně ovlivňovat životní prostředí, a proto není vhodné je odhazovat kdekoliv.

Obecně se dá říci, že pro snížení vzniku mikroplastů je zásadní změna spotřebitelského chování. Jednorázové výrobky lze většinou nahradit jinými alternativami, jednoduše je nepoužívat, nebo je alespoň po použití odeslat k recyklaci tím, že je vhodím do příslušného kontejneru. Odhození odpadu mimo něj otevírá cestu ke vzniku mikroplastů, jež jsou pro nás narůstající hrozbou, o níž zatím nevíme, jak nás může ovlivnit.

- jst -

Zdroje:
- František Kožíšek, Helena Kazmarová, Mikroplasty v životním prostředí anzdraví, SZÚ, vyšlo Vodní hospodářství, https://vodnihospodarstvi.cz
-Evropský úřad pro bezpečnost potravin www.efsa.cz
- Vysoká škola báňská, www.hgf.vsb.cz/546/cs/veda-a-vyzkum/mikroplasty
- Ústav pro hydrodynamiku Akademie věd ČR, www.ih.cas.cz/mikroplasty-ve-vode/